Mezi amatéry je spousta krásných hlasů

Nebývalý zájem o účast v devátém ročníku regionálního soutěžního festivalu v amatérském sólovém zpěvu O CENU LEOŠE JANÁČKA 2024 potěšil nejen pořadatele, ale i porotu. V pátek 19. května od rána do pozdního odpoledne zněly v prostorách Lidové konzervatoře písně českého a světově uznávaného hudebního skladatele a folkloristy Leoše Janáčka. Do soutěže se přihlásilo přes sedmdesát zpěváků a zpěvaček v různých věkových kategoriích. O vítězích rozhodovala pětičlenná odborná porota, které předsedala PhD. Emília Sadloňová, pedagožka zpěvu (Konzervatoř Žilina).

Soutěž byla jednokolová a vystupující zpívali vždy dvě písně – jednu od L. Janáčka, druhou podle vlastního výběru (lidová píseň, umělá píseň, šanson, jazzová a populární píseň, operní, operetní a muzikálová árie). „Zpívat Janáčka vůbec není jednoduché. Jeho písně mají děj a většinou několik slok. Navíc pravidla soutěže praví, že zvolená píseň musí být i v originální tónině, nesmí být nijak upravována a interpret ji musí zvládnout celou. A ačkoliv je parketou vystupujících jiný hudební žánr (viz druhá zvolená píseň), jsem nesmírně ráda, že mohu říct, že všichni vystupující dodrželi pravidla a lidovou píseň zazpívali tak, jak ji Janáček napsal,“ řekla Doc. Mgr. Drahomíra Míčková. „A nejen to. V jejich podání Janáčkova píseň opět ožila. Mezi amatéry je spousta krásných hlasů, a to nás všechny potěšilo.“

Většina zpěváků Janáčkovu píseň zpívala za klavírního doprovodu svého korepetitora nebo pedagoga. Zvláštní poděkování patří i prof. Pavlu Motlochovi, který velmi spolehlivě doprovázel ty, kteří svého korepetitora neměli.

A co vyzdvihla odborná porota? Opravdový zájem, vysokou úroveň a skvělé pedagogické vedení všech soutěžících. „Oceňuji úžasnou práci odborné poroty, která byla vysoce povolaná, přitom empatická a ohleduplná. Neměla jednoduchou roli, vždyť bylo přihlášeno přes 70 soutěžících, což je historicky nejvyšší počet. Přesto vládla tvůrčí pracovní atmosféra a radost. Už teď se těším, co přinese jubilejní desátý ročník. Že by se Hukvaldy staly novým dějištěm festivalu?“ říká Mgr. Miloslava Soukupová, ředitelka Lidové konzervatoře a Múzické školy Ostrava.

„Albert Einstein řekl: Konec světa bude, až přestanou lidé zpívat. Jsem moc ráda, že je zpěv stále živý. A je jedno, co se zpívá. Zpěv je totiž nejvyšší forma radosti,“ dodává s úsměvem Doc. Mgr. Drahomíra Míčková.

Více fotografií najdete zde:

Mezi amatéry je spousta krásných hlasů