V České republice působí stovky různých folklorních souborů. Liší se nejen podle regionu, který reprezentují, ale i způsobu, jakým uchovávají a prezentují tradiční lidovou kulturu. Jedno však mají společné: uchovávají hodnoty, posilují komunity, obohacují kulturu a připomínají nám důležitost naší identity. Jejich zachovávání přispívá k tomu, aby naše kultura zůstala živá, autentická a smysluplná i pro budoucí generace. Každý folklorní soubor (dětský i dospělý) je jedinečný, protože odráží nejen kulturní dědictví svého regionu, ale i individuální přístup vedoucích souborů, jejich interpretace tradic a přizpůsobení současnému publiku.

Taneční oddělení Lidové konzervatoře a Múzické školy v Ostravě, p. o., je domovem Dětského folklorního souboru Hlubinka. Šest věkově rozdělených skupin vyučuje Mgr. Barbora Vlčková, která před třemi lety převzala pomyslnou rodinnou štafetu (soubor v minulém století založila její babička, taneční pedagožka a choreografka Zdena Kyselá, po které Hlubinku desítky let vedla Barbořina maminka, taneční pedagožka a choreografka Kateřina Macečková).

„Dětský folklorní soubor Hlubinka je určen pro děti od čtyř let,“ říká pedagožka Mgr. Barbora Vlčková. „Dalo by se říct, že základ práce s těmi nejmenšími tvoří dětské písně a tance, které jsou poplatné všude. Postupně se formou hry přidává lidová slovesnost a folklorní prvky typické pro daný region.“

„Náš folklor (Souboru lidových písní a tanců Hlubina a částečně i DFS Hlubinka) je spíše městský. Je ale nutné si uvědomit, že historicky byla Ostrava směsicí obyvatelstva. Za prací sem přijížděli lidé z různých stran republiky nebo z nedalekého Polska. Přinášeli tak jiné zvyky a tradice, písně i tance. A protože muži přijížděli pracovat do dolů, tvoří v Hlubině převážnou tematickou část havířina. K folkloru patří i nářečí. My se hlásíme k tomu ostravskému, lašskému i slezskému. Zakomponovat nářečí do pásma se snažím až u starších dětí. Musejí chápat smysl a význam slov, aby byl výsledek přirozený. Taková „ostravština“ je těžká nejen pro ně, ale i pro mě. Není mi zcela vlastní a některá slova musím vyhledávat nebo konzultovat s mamkou,“ směje se Barbora Vlčková.

Kdo navštěvuje Dětský folklorní soubor Hlubinka? Děti rodičů, kteří folklorem prošli nebo k němu mají blízko, i těch, kteří někde viděli dětské folklorní vystoupení, a líbilo se jim to. Nemalou část tvoří děti rodičů, kteří pro své dítě hledají výuku přirozeného pohybového projevu a nepotřebují mít aktivity spojené se soutěžemi a podáním co nejlepšího výkonu. Naopak chtějí, aby se jejich děti v klidu rozvíjely příjemným způsobem spojeným s lidovou slovesností, tancem a písničkou.

„Být součástí Dětského folklorního souboru Hlubinka znamená získat balíček dovedností,“ vysvětluje Barbora Vlčková. „Základem je nejen pohybový rozvoj. Děti si osvojí i dovednosti taneční, slovní, rytmické a hudební, seznámí se s lidovou slovesností a uvědomují si svoje kořeny, a posílí své sociální, vztahové a komunikativní schopnosti, jejichž základem je empatie, důvěra, pozornost, kamarádství a zodpovědnost. Neméně důležitým prvkem je i pocit sounáležitosti.“

Vystoupení Dětského folklorního souboru Hlubinka můžeme vidět na mnoha ostravských akcích i na přehlídkách a festivalech v jiných městech. Ty bývají lokální i postupové. „A právě u nich dochází k odbornému posuzování, zda vystoupení vystihuje daný region, zda používáš správné nářečí, hudbu, materiál apod.,“ vysvětluje Barbora Vlčková, a dodává: „Při tvorbě pásma je choreograf svázaný lidovým tancem, hudbou a písněmi. Čím jsou děti starší, je třeba se držet pravidel a choreografie odpovídající konkrétním lidovým tancům.  Vždy je ale prostor na tvoření a vznik nových her a tanců. Dětská přirozenost může být impulzem pro vznik něčeho nového. Při vymýšlení nových pásem mohu čerpat z námětů vzniklých v hodině, ke kterým pak vyhledávám písničky a lidovou slovesnost, přemýšlím nad způsobem, jak vše provázat. Kreativita tu je, ale vychází z jasně daných folklorních pravidel a postupů, vztahujících se k danému folklornímu regionu. Vše záleží na přístupu učitele, na jeho propojení s dětským světem, představivostí a vnímavosti.“

Být součástí Hlubinky není jen přijít jednou či dvakrát týdně do výuky. Příležitostí být spolu je více, a to nejen při vystoupeních. Na jaře a na podzim se koná víkendové taneční soustředění, v létě pak týdenní taneční tábor. Zde se propojí děti všech věkových kategorií a navzájem se poznají. „To bývá velká radost,“ říká Vlčková. „Ti menší se inspirují staršími tanečníky a tanečnicemi a hned by chtěli dělat čísla těch starších.“  Nechybí ani folklorní besídky a tradiční lednový krojovaný bál. Každoročně DFS Hlubinka vystupuje na letním mezinárodním festivalu Folklor bez hranic Ostrava.

Loňské léto bylo ve znamení úspěchu. DFS Hlubinka vystupoval společně s dalšími čtyřmi dětskými soubory v pořadu „Kykyryký, proč? Pro slepičí kvoč!“ na největším mezinárodním folklorním festivalu České republiky ve Strážnici. K velké radosti všech vystupujících rozhodla odborná porota, že autorka pořadu MgA. Lenka Šťastná získala hlavní cenu MFF Strážnice 2024. Letošní autorství Celostátního dětského pořadu přijala Mgr. Barbora Vlčková a Hlubinka opět pojede na Strážnické slavnosti.

„Téma pořadu je dané: Teče voda proti vodě. Na mně je, abych v celé republice našla pět souborů, které se tímto tématem zabývají a ve svém repertoáru mají vhodné choreografie. Pak musím vymyslet propojovací prvek nebo průvodní slovo pořadu, napsat technický a dramaturgický scénář, komunikovat s jednotlivými soubory, a nakonec vše zrealizovat,“ směje se Barbora Vlčková. „Je to prestižní záležitost a jsem hrdá, že mi byla dána důvěra a mám čest být autorkou celostátního dětského pořadu v programu MFF Strážnice 2025. Velkým úspěchem to je i pro Hlubinku. Na Ostravsku není jiný dětský folklorní soubor (kromě Ondrášku z Frýdku-Místku), který by v průběhu uplynulých deseti let na Strážnici vystupoval, a to už po třetí.“

„Co mám na své práci ráda? Fungování s dětmi v čase tady a teď. Jejich nápady a jiskra v oku mě nabíjí. Je skvělé, že je mohu někam vést, sledovat jejich posun, ukázat jim něco nového. A co mi bere? Večery, víkendy, čas. On ten folklor je vlastně moje druhá rodina."